Dariush Mehrju'i

(taktéž psáno jako Mehrjui, Mehrjoui, Mehrjuyi)

Narozen 8 prosince 1939 v Teheránu. Íránský režisér, scénárista, producent a filmový editor.

Jako kinematografická ikona íránské nové vlny, Mehrjui je považován za jednoho z intelektuálních režisérů iránského filmu. Většina jeho filmů je inspirována literaturou a je založena na iránských a zahraničních románech a hrách.

Raný život a vzdělání

Během svého dětství Mehrjui projevil zájem o malbu miniatur, hudbu a hru na santoor a piano. Jako dospělý se přestěhoval do Spojenmých států a vstoupil na kalifornskou univerzitu v Los Angeles (UCLA), kde navštěvoval katedru kinematografie. Jean Renoir byl jedním z mnoha , kteří vyučovali Mehrjuie. Ten postupem času přešel na filozofii a absolvoval UCLA v roce 1964.

Filmová kariéra

Dariush Mehrjui absolvoval svůj debut v roce 1966 s filmem Diamant 33. Jeho druhý celovečerní film, Gaav, mu přinesl národní i mezinárodní uznání. Gaav, podmanivé symbolické drama, je o prostém vesničanovi a jeho téměř mytickému připoutání k jeho krávě. Příběh filmu vychází z proslulé  iránské literární postavy Gholamhossein Sa´edi.

Hudbu k filmu složil hudebník Hormoz Fahrat. V roce 1971 byl film propašován ven z Iráku a následně byl uveden na Filmovém festivalu v Benátkách, Venice Film Festival, kde se stal, bez uvedení v programu a opatření titulky, největší událostí festivalu. Film byl přelomem v historii iránského kinematografie. Veřejnost ho přijala s velkým nadšením, a to i navzdory skutečnosti, že ignoroval veškeré tradičně zažité prvky pokladních úspěchů. Několik iránských prominentních herců (Ezatolah Entezami, Ali Nassirian, Jamshid Mashayekhi, and Jafar Vali) hrálo role v tomto filmu.

V roce 1973 začal Mehrjui režírovat to, co se mělo stát jeho nejvíce chváleným filmem. Film byl spolusponzorován ministerstvem kultury, ale narazil na odpor ze strany iránské lékařské instituce a byl stažen z oběhu až do roku 1977. Všude v zahraničí byl všestranně obdivován. Film získal taktéž řadu ocenění, mezi kterými byla také cena Fédération Internationale de la Presse Cinématographique  získaná na Berlínském filmovém festivalu v roce 1978. V průběhu tohoto období shledal Mehrjui, že není schopen v Iránu pracovat. Dočasně proto pobýval v Kalifornii a po iránské revoluci se vrátil zpět do vlasti. Poté Mehrjui režíroval film The Backyard (1980). V roce 1981 odcestoval do Paříže a zůstal tam několik let, během kterých natočil celovečerní polo-dokumentární film pro francouzskou televizi Voyage au Pays de Rimbaud (1983). Stesk po domovu ho přiměl k návratu do Teheránu v roce 1985.

Ve filmu Hamoun (1990), který je portrétem intelektuála, jehož život se rozpadá na kousíčky, se Mehrjui pokouší vykreslit porevoluční obrat jeho generace od politiky k mysticismu. Čtenáři a přispěvateli iránského časopisu Film Monthly byl film Hamoon vyhodnocen jako nejlepší iránský film všech dob.

V roce 1995 natočil Mehrjui neautorizovaný neúspěšný film Pari, který byl adaptací knihy J.D. Salingera Franny and Zooney. Ačkoliv mohl být film legálně distribuován v Iránu, protože země nemá žádné oficiální autorsko-právní vztahy se Spojenými státy, Salinger uspořádal s týmem svých právníků plánovanou prověrku filmu v Lincolnově centru v roce 1998. Mehrjui označil Salingerovo jednání jako ohromující a pomatené, protože podle vysvětlení, které k této záležitosti dodal, viděl tento film jako "určitý druh kulturní výměny". Jeho následující film Leila, který natočil v roce 1997, je melodrama o městském páru patřícím k vyšším vrstvám, který se dozvídá, že manželka nemůže mít děti.

Kinematografický styl a odkaz

Dariush Mehrjui je považován za zakladatele moderní iránské kinematografie. Mehrjui představil realismus, symbolismus a citlivosti kinematografie. Jeho filmy vykazují určité podobnosti se snímky tvůrců jako jsou Roselini, De Sica a Satyajit Ray, ale on taktéž přidal něco nezaměnitelně iránského do procesu vzniku jedné z největších moderních filmových vln.

Jednou konstantou v díle Mehrjuie je jeho pozornost věnovaná nespokojenost současného, primárně urbanistického Iránu. Jeho film The Pear Tree (1998) je oslavován jako apoteóza režisérova vnímání iránské buržoazie.

Od uvedení jeho filmu The Cow v roce 1969, je Mehrjui  společně s Nasser Taghvaee a Masoud Kimiai hlavními nástroji v dláždění cesty iránské kinematografické renesance, tak zvané "Iránské nové vlny".

Filmografie (jako režisér)

Almaas 33 (aka Diamond 33), 1966

Gaav (aka The Cow), 1969

Postchi (aka The Postman), 1971

Agha-ye Hallou (aka Mr. Naive), 1972

Dayereh mina (aka The Cycle), 1975 (released in 1978)

Hayat-e Poshti Madrese-ye Adl-e Afagh (aka The School We Went To), 1980 (released in 1986)

Voyage au pays De Rimbaud (aka Journey to the Land of Rimbaud), 1983 (documentary in France)

Ejareh Nesheenha (aka The Tenants), 1986

Shirak, 1988

Hamoun, 1990

Baanoo (aka The Lady), 1991 (released in 1998)

Sara, 1993

Pari, 1995

Leila, 1996

Derakht-e Golabi (aka The Pear Tree), 1998

The Mix, 2000

Tales of an Island (segment Dear Cousin Is Lost), 2000

Bemani (aka To Stay Alive), 2002

Mehman-e Maman, 2004

Santouri, 2007